Palety podruhé

 Opět několik inspirací z internetu,

které nemohu nechat bez povšimnutí.

 

Zelená barva přírody mi vždy dodávala sílu. A schopnost přeměny z něčeho nepotřebného v něco žádaného, mě zásobuje silnou dávkou endorfinů.

Kochám se krásou vzdáleně nepotřebných věcí, které díky fantazii a tvořivosti šikovných lidí jsou

povýšeny v um.

 

Sestra s přítelkyní Dádou si na zahradě udělaly nové květníky...

Vůbec jsem si nedokázala představit, jak v paletách mohou růst květiny a už vůbec by mě nenapadlo, že mě to pro svou nečekanou krásu tolik zaujme.

 

 

 

 

 



Nábytek pro panenky

Venku je deštivo a bezvětří,

jsou otevřená skoro všechna okna... 

Všude ticho..., jen déšť který je slyšet, jak s každou kapkou dopadá na okapy...

A my jen posloucháme...

Posloucháme tu krásnou hudbu jara,

 kterou tak melodicky s každou kapkou dokáže psát jen déšť.

Posloucháme a zároveň svými prsty a prstíky vytváříme malý nábytek pro panenky.

 Nábyteček mi připomíná ten můj,

 který jsem měla, když jsem byla malá...

Ještě ho mám schovaný a holky si s ním někdy hrají.

 Jen už ho poznamenal zub času...

Na malém sekretáři je ulomená nožička, piáno už nemá přilepený obrázek, 

který znázorňoval kladívka na klávesnici...

Kdykoliv si na svůj malý nábyteček vzpomenu, jsem zpět.

Zpět ve své dětské fantazii.

Kolik hodin jsem třeba jen měla otevřené křídlo u piána a představovala si, jak hraji.

Nebo když jsem na kulatý stůl prostírala malé nádobíčko, živě jsem si představovala,

jaké dobroty jsou na talířích...

Táta mi tenkrát z krabice od bot udělal domeček.

Každý kus nábytku měl své místo. Okna se dala zavírat a měla i malé záclonky, které byly zavěšené na garnýžích z párátek.

Ladi a Aničko,

moc děkujeme za krásný dárek, tolik nám toho umožnil a mně mnohé připomněl...

Teď musím sehnat velkou krabici od bot, 

až bude příště pršet, uděláme domeček se záclonkami...

Dnes v poště...

 

 V pátek jsem měla v poštovní schránce oznámení o příchodu zásilky.

Chvilku jsem přemýšlela nad tím, co by to mohlo být..., nic přeci nečekám... 

Lístek jsem založila a skoro na něj zapomněla...

 

Dnes odpoledne jsem přijela domů a balíček byl na stole...

 

Jéé..., překvapení od Věrky z blogu CAROLINA MIA.

Na cedulce napsáno: "Kuřátka holčičkám ku radosti".

 

 Věrko, Ty jsi tak hodný člověk,

ani nevíš, jakou jsi mi udělala radost!

 

Povlečení jsem hned povlékla, aby měly holčičky radost, až přijdou domů.

 

Moc Ti děkuji!

 

 

 

Moc krásná a pečlivá práce...

 

 



První balet

Po nedělním obědě jsme se doma rozdělili na dvě party.

Niki s taťkou měli sportovní odpoledne a já šla s Eli na balet do divadla J.K. Tyla v Plzni.

Dnes jsme spolu viděly balet od Sergeje Prokofjeva.

Ze šesti baletů Sergeje Prokofjeva se dva staly opravdu hvězdnými: Romeo a Julie podle Shakespearovy tragédie a Popelka, kterou jsme si dnes s Eliškou užily. 

Pro Elišku to byla premiéra v mnoha směrech.

Nečekala jsem, že vydrží v klidu skoro bez hnutí celé dvě hodiny.

Seděly jsme na nejvyšším možném místě a celé divadlo jsme měly jako na dlani.

Celé představení sledovala se zaujetím. Za dvě hodiny jsme toho viděly hodně moc. Tentokrát jsme mohly sledovat celý orchestr (ne jen hlavu dirigenta) a vyjmenovaly jsme si i hudební nástroje.

Obě jsme sledovaly krásné róby malých slečen..., mile jsem byla překvapena, jak si lidé dokáží užít kulturní zážitek ve všech směrech. Když jsem viděla některé malé slečny, měla jsem pocit, že není 21.století, ale období první republiky.

Byl to pro nás krásný zážitek v mnoha směrech.

Popelka - video

http://www.djkt-plzen.cz/cz/repertoar/video/291/

Když jsme odcházely z divadla, chtěla jsem tento okamžik pro Elišku zakončit nějakou příjemnou tečkou...

Cestou jsme se zastavily v kavárně a náš kulturní zážitek jsme zakončily povídáním u poháru a zákusku s kávou. Eliška ještě stihla nakreslit Popelku, jak si jí ve své vzpomínce uchovala.



Obyčejné palety...

 

Už dlouho mám v plánu udělat určité změny v obývacím pokoji.

Původně jsme chtěli krb obložit nepravidelným přírodním kamenem, ale z nějakého mně neznámého důvodu tuto změnu oddaluji.

Dnes jsem asi přišla na důvod. Čekala jsem na ten správný podnět.

Dnes se mi při rozhovoru s naší Péťou (mojí sestrou), vybavily mé dávno zapomenuté nápady.

Palety... Už mockrát jsem o nich přemýšlela.

Stačil jediný podnět a správný okamžik. A dnes mi to došlo.

 

 

Stěna v našem obývacím pokoji by mohla vypadat asi takto.

Ano, přesně při pohledu na tuto fotografii mi to "docvaklo".

I barva je naprosto ideální.

 

 

Přesně tuto tmavou barvu v kombinaci se dřevem a barvou slonovinové kosti

 v interiéru i exteriéru miluju.

 

 

Na internetu jsem našla velké množství inspirací.

To je vlastně také další z mnoha důvodů, proč mám blog ráda.

Všechny fotky, výstřižky, obrázky, které jsem dříve tiskla nebo uchovávala na nejrůznějších místech, teď mohu mít na jednom jediném místě a ještě si o nich s Vámi povídat.

 

 

 

Když vidím tyto police, asi nezůstaneme jen u stěny ke krbu.

 

 

 

 

 

 

 

 



Školka pro Elišku

 

Dnes slavil děda 60. narozeniny...

Babička připravila k obědu svíčkovou, jako vždy výbornou.

A polévka s pravým vývarem? Ani nemluvím.

Ať dělám, co dělám, nikdy polévky neudělám takové, jako moje mami...

 

Trochu nostalgicky jsem se během dnešního dne zasnila...

Často pozoruji lidi okolo sebe a přemýšlím. Když se nad tím zamyslím, dělám to hodně často.

Utíkám do svého nitra a hloubám nad tím, jak být dobrým člověkem...

A beru si příklady.

Možná je jednodušší otisknout v sobě to dobré...

Ale naučila jsem se, že vidět to špatné a přeměnit v dobré, je možná složitější, ale o hodně více přínosnější...

Jsou věci, které sice nikdy nezměníme, ale náš pohled na svět nám nikdo nevezme...

Dnes jsem si připomněla, že záleží jen na mě, jak budu žít...

A už dávno vím, že když budu vzorně dělat jen to, co se ode mne čeká, nebudu to já...

 

Vzpomínky?

Pro mě jsou kořením, hnacím motorem, ale i příkladem...

 

 

Dnes jsme procházeli mou nejoblíbenější ulicí, vlastně jsem si to uvědomila až dnes pod kvetoucími stromy.

 Ulice byla mou nejoblíbenější už před mnoha lety, když jsem tudy každé ráno chodila do školy a odpoledne jsem se vracela ze školy domů.

Dnes jsme tudy šli po dlouhé době za jediným cílem.

Šli jsme se podívat na místo, kde staví školku "pro naší Elišku".

V září se celá školka přestěhuje do nové budovy.

 

Neboj Eli, budeme se chodit pravidelně dívat, jak stavba pokračuje...

 

 

Budete mít krásnou školku na krásném místě.

 

 

 

 

Když se tak koukám na všechny fotografie, intenzivně cítím, jak to tu mám ráda.

Jak je každý kousek těchto míst spojený s mým mládím. S mojí láskou, kterou tu stále mám vedle sebe.

Tolik to tu pro mě znamená, tolik to tu mám ráda...

 

 

 

Domácí pizza

 Vajíčka, vajíčka a zase vajíčka...

Není divu, že jich je teď po svátcích tolik.

Když mě včera Niki s Eli poprosily o svou oblíbenou pizzu, v hlavě jsem již kula plán na vajíčkovou pomazánku, plán jsem nakonec zamítla a pizza vyhrála.

Nezdělala jsem sice tolik vajíček, ale za ten pohled, když se holky olizovaly až za ušima, to stálo.

 

 

Už jen pro tu jednoduchost a skvělou chuť si recept musím uchovat.

 

Pizza na plech

 

půl kostky droždí

1/4 lžičky cukru

180 ml vody

225 g hladké mouky

1 lžička soli

 

Droždí, cukr a 180 ml vlažné vody smícháme v misce a necháme na teplém místě 5 minut stát, aby bylo droždí aktivní.

Mouku smícháme se solí, uděláme důlek, nalijeme aktivní droždí a prohněteme v těsto.

Necháme půl hodiny kynout v míse přetažené fólií, aby zdvojnásobilo objem.

Po půl hodině těsto přendám na pečící papír a na plechu rozválím.

Na hotové těsto přidám porůznu, co máme rádi.

Dám do trouby a nechám stále kynout.
Tentokrát jsme vyrazili na sluníčko.

 

Troubu jsem zapnula v momentě, když jsme se vrátili ze zahrady.

Těsto mezi tím krásně nakynulo.

Peču při 220°C asi 15 - 20 minut

 

 

Naše obloha:

kečup

pršut (chcete-li prošuto nebo prosciutto) - druh sušené vepřové šunky (tuto přivezli Niki s taťkou z Itálie)

fazolové lusky upravené na páře, sůl

vejce natvrdo

 

 



Jablečný dort



 

Včera jsem opět dělala jablečný dort.

Je jednoduchý, velice levný a  svým způsobem obyčejný, ale když si ho vybavím, sbíhají se mi sliny.

 

Dort měl obrovský úspěch nejen u naší včerejší dětské návštěvy,

ale i u dospělých, ti si přidávali i dvakrát...

 

Jablečný dort

Budeme potřebovat:

 

1kg jablek

250 ml vody

8 lžic krupicového cukru

1 citrón

2 vanilkové pudinky

400 ml mléka

1 balíček dětských piškotů

 

 

Jablka oloupeme, zbavíme jádřinců a nakrájíme na malé kousky. Zalijeme 250 ml vody, přidáme cukr, šťávu z citronu a přivedeme k varu. Povaříme 10 minut, pak jablka podrtíme šťouchadlem. Vanilkový pudink rozmícháme ve 400 ml mléka, přilijeme k jablkům a znovu přivedeme k bodu varu. Za stálého míchání krátce povaříme.

Do dortové formy dáme alobal a na dno vyskládáme piškoty, přelijeme částí jablečného pudinku, zakryjeme piškoty a nakonec znovu přelijeme pudinkem.

Dort necháme vychladnout a dáme na pár hodin do lednice.

 

 

My jsme jedli už za hodinu...

 

 

Hody, hody...

Naše nejoblíbenější velikonoční koleda:

Hody, hody doprovody, já jsem malý zajíček,

utíkal jsem podle vody, nesl kopu vajíček.

Potkala mě koroptvička,

chtěla jedno červené a já řekl - ne, ne, ne.

Za dvorečkem za potůčkem,

mám já strýčka králíčka.

Tomu nosím každým rokem

malovaná vajíčka.

Už od časného rána byla koleda O zajíčkovi slyšet z pokojíčku.

Je Nikolky oblíbená už od školky. Dnes se jí snažila naučit Elišku.

Holky vstávaly hodně brzo, ale více než na své koledování se těšily na koledníky, hlavně Eliška.

Běhala mezi oknem a svými připravenými vajíčky a pořád je počítala, aby měla pro každého koledníka: Mikiho, Adama, Míru a Jirku. A běhala a počítala dlouho, koledníci za námi měli přijet z Břas od babiček a dědečků ve čtyři hodiny odpoledne i s holkama...

Tím jsme dnešním dnem zavedli další novou tradici.

Před koledováním u babičky Ireny a dědy Jardy...

Košíček na vajíčka je prý moc tvrdý...,

než jsem se otočila, měla Eliška vajíčka v měkké taštičce, prý aby se jim lépe spinkalo... 

Ještě čepice s králíčkem nesměla za žádnou cenu chybět

a mohlo se vyrazit...

Letos jsme všechny tři dostaly našupáno tolik, že jen tak neuschneme.

Už ráno, když koledoval tatínek, se Eliška nemohla dočkat, až nastaví svou prdku.

Ještě mám pro Vás Moje princezny Vaší nejoblíbenější velikonoční dekoraci.

Jak jsem slíbila, ovečky máte na jedné fotografii hned 9x.

Koláž s ovečkou a jehňátkem... KRÁSNÉ SNY...

Nikolko, zítra Ti moc držíme palce!

♥



Na Boží hod velikonoční

Dnes, na Boží hod - velikonoční neděli,

jsme připravovali pokrmy. Chybí nám jen beránek, protože na něj nemáme formu,

třeba příští rok...

Myslela jsem si, že na zítra máme vše hotovo a tím pádem volno. Jenže nádivka byla tak výborná, že se po ní během chvíle zaprášilo. Tak tedy..., budeme zítra pokračovat...

S Niki a Eli jsme finišovaly ve zdobení vajíček. 

Letos jsme prvně zkusily zdobení voskem - použily jsme voskovky,

které jsme rozehřály nad plamínkem.

 K mému překvapení jsme se s tím vypořádaly na jedničku.

Eliška naplnila celé dno svého oblíbeného košíčku za pár minut...

Vyfouklá vajíčka jsme použily na výzdobu a ta natvrdo jsme schovaly do lednice

 na pondělní pomlázku.

Využily jsme i plato od vajíček a udělaly slepičku..., i když spíše vypadá jako kohoutek...

Krásné Velikonoční pondělí a bohatou pomlázku.