pátek 23. prosince 2016

DIY - magnetky na lednici


 Nebo také dárky na poslední chvíli...


Původně jsem se pustila do kreslení obrázků na visačky.
Pár tahů... a andělíčci jsou tu zas...
Tentokrát jako magnetky na lednici.











Krásné Vánoce.

L.




čtvrtek 22. prosince 2016

Washi pásky na vánočním prostírání


Kreslíme často a rádi.

Dnešní tvoření vycházelo z přání dětí.
Stromek, dárky, prostírání na slavnostní stůl, voskovky...

Opět jsme použili formát papíru A3.
 Tužkou si každý nakreslil svůj strom, který jsme pak obtahovali silným černým fixem, 
voskovky přišly na řadu později.

Dárky jsme předkreslili na další čtvrtku, postup byl stejný,
jen jsme jednotlivé dárky v podobě čtverců a obdélníků vystřihli.
Místo stuhy jsme si dárky polepili páskou s vánočním motivem...

Pak už jsme jen aranžovali a výslednou práci zatavili.







Janička si stuhy nakreslila podle své fantazie,
moc se povedly.

středa 21. prosince 2016

Balení dárků


Nápad mi vnukla moje kamarádka Kristinka.
To svatební oznámení bylo tak nádherné. Krajková kapsička s vloženým oznámením.

Nakoupila jsem tvrdší papírovou krajku pod dort
a podle tvaru dárku jsem z krajkového papíru vystřihla pruh, který jsem pouze přeložila
a obvázala provázkem z lýka.




Poklidný adventní čas Vám všem.

L.

Prostírání


Ten nápad se mi vyklubal v hlavě den před Martinem.
Když se letos snesly první sněhové vločky už 10.11., uvědomila jsem si,
že na tu podívanou jsem se těšila už od konce léta...
Několikrát jsem si přála, aby letos Martin na bílém koni přijel.

Pohled na krajinu s prvním padajícím sněhem ve mně probouzí tolik očekávání...
A ani bych to nebyla já, aby se mi zase něco nevyklubalo v hlavě :-)

Tak tady to začalo.

Nalepili jsme jen několik vloček, zatavili
a krásné prostírání už zdobí slavnostně prostřené stoly...





Prostírání se moc líbí. 
Děti se neustále ptají, kdy uděláme další.
Na zítřejší den mám pro ně překvapení...

Mějte krásný advent.
L.

čtvrtek 27. října 2016

Bramborové placky...


Joo, tak ty od babičky Máni jsou prostě nejlepší!

Když jsem u mojí babi byla s holkama minulý týden naposledy,
přišla řeč na bramborové placky.
"Babičko, udělej nám je..." 
Eliška nemusela babičku vůbec přemlouvat, bylo rozhodnuto.

Všechny tři jsme se těšily na ten domluvený den. Jen při té představě se mi sbíhaly sliny.
Abyste mi rozuměli, doma taky dělám bramborové placičky, ale ty od babi jsou lepší než jakýkoliv zákusek...

Eli a Niki

Just autumn in our streets...

Včera k poledni jsem se s holkama vydala naší pravidelnou cestou k babičce.
Je to jen kousek, ale kdykoliv tou cestou procházím a jdu za babi, je ze mě zase ta malá holka
se svými velkými sny.  A já se těším, tolik se těším, až budu sedět v kuchyni.
Pořád je to tu stejné, na každém místě se skrývá tolik vzpomínek, na každém křesle i židli tu vždycky někdo sedával...  Mám krásné vzpomínky.



Včera jsme si zase všechny vzájemně pomáhaly.
Přesně tak, jak to u nás bývalo od dob, co si pamatuju.
Přesně tak,  jak to má být!
Byla jsem na naše holky tolik pyšná. Mají velká srdce...
To je pro mne, jako pro mámu, to nejvíc... Nejvíc, co si můžu při výchově přát.



Připravíme těsto na bramborový knedlík. Uhněteme dva dlouhé válečky, které nakrájíme na stejně široké části, všechny pak válíme v úzké placičky. Aby se placky nepotrhaly, je potřeba mít stále pomoučněný vál hladkou moukou. Po upečení potíráme placičky sádlem.



Famózní pochoutka!


Na vymazání se kdysi používaly peroutky z husího peří.
Peroutka na fotce je poslední, kterou ještě pletla sestra naší babi
 - teta Běla. Kdyby teta žila, bylo by jí letos v listopadu 101 let.
Před chvílí jsme si s babičkou telefonovaly.
První slova naší Elišky bala: "A babičko, kdy zase uděláme ty placičky?"

Dobrou chuť.

L.

středa 26. října 2016

Ohlédnutí počtvrté... Hrady a zámky


Každý rok se těším na chvíle, kdy se otevřou hrady a zámky pro veřejnost.
Každý rok objevíme a prozkoumáme další nové stavby a nejrůznější zajímavosti z historie.
Nikdy nezapomenu na prohlídku hradu Švihov.
Niki tenkrát ještě nebylo ani pět let, když jsme tu byli poprvé.
S kamarádkou Verunkou šly celou dobu prohlídky jako první a držely se za ruce.
Paní průvodkyně byla nesmírně laskavá, tenkrát nechala naše holky čestně nosit ten největší svazek starodávných klíčů od všech komnat hradu. Každá se hrdě držela z jedné strany.
Možná si paní průvodkyně neuvědomila hloubku svého činu, ale my maminky jí za to gesto děkujeme dodnes.
Máme krásnou vzpomínku.

Našimi letošními nej byly stavby rodu Šternberků.
Hrad Český Šternberk je nezapomenutelný v mnoha směrech. Velkým bonusem pro naši milovnici ptáčků tu byla i komentovaná prohlídka dravců. Eliška byla asi nejvděčnější pozorovatelkou toho dne, dvě hodiny se nehnula z místa. Domů si odnášela svoji nejvzácnější trofej. Od sokolníka dostala pero orla skalního.

Pohled z druhého břehu řeky Sázavy.


Vzpomínáte na Rumburaka, který  se ve filmu objevoval v okně ve svém kouzelném plášti?
Ta scéna se natáčela právě tady na hradě.





Zámek Jemniště



Skvěle to ten taťka naplánoval...


Letos ještě zbývá pár dnů, než se hrady a zámky pro veřejnost uzavřou.
Tak honem, ať nepropásnete poslední návštěvu letošního roku.
My si už delší dobu chceme zajet na prohlídku zámku Nebílovy
Děti mají podzimní prázdniny, tak to třeba ještě letos stihneme.

Mějte se hezky.

L.

neděle 23. října 2016

Podzim


Eli si pořád s sebou nosí draka.
Vítr sice nic moc, ale to nevadí:-)
Je to nejlepší drak! Dárek od babičky a dědy...








I když se Niki moc fotit nechce, jsem tolik ráda, že si zatím nenechá ujít žádnou společnou cestu.








Miluju podzim!
Celý rok se těším na procházky ve spadaném listí.
Ten pohled na zem a do korun stromů je pro mne nenahraditelný.
 Někdy tomu sama nerozumím. 
Nepátrám po tom.
Vše je tak, jak má být...




Nikde nikdo, ticho všude kolem.



Užijte si podzim i Vy.

L.