čtvrtek 28. května 2015

1000 kuliček

 

 
Před několika týdny jsem si k ranním novinám uvařil kávu a posadil se, že si poslechnu rádio.
Jak jsem si tak ladil různé stanice, náhle upoutal mou pozornost hlas staršího muže.
Vyprávěl cosi o kuličkách.
Jeho vyprávění mě zaujalo, zesílil jsem zvuk a poslouchal jsem...
 
Starý muž pokračoval...
"Klidně se vsadím, že jste v práci hodně vytíženi. A třeba vám za to i dost platí...
Jenže za ty peníze si kupují váš život. Jen se zamyslete. Je to čas, který netrávíte s těmi,
které máte rádi, se svými blízkými.
Za nic vám neuvěřím, že opravdu musíte pracovat celou tu dobu, abyste se uživili.
Pracujete totiž, abyste uspokojili svá přání.
Musíte ale vědět, že je to uzavřený kruh - čím více peněz, tím více toho budete chtít
a tím více budete pracovat, abyste měli ještě víc.
Je třeba dokázat se sám sebe v jisté chvíli zeptat a upřímně si odpovědět, zda jsem ochoten vyměnit
besídku mé dcery nebo synův turnaj za tu či onu věc. A opravdu tu věc potřebuji tak nutně?"

A začal vysvětlovat svou teorii 1000 kuliček.

"Já jsem si jednoho dne sedl a začal jsem počítat:
Člověk žije v průměru 75 let.
Vím, někdo žije méně, jiný delší dobu. Ale průměr je 75 let.
Když 75 vynásobím 52 (to je počet nedělí v roce), dostanu 3900 - tolik nedělí v životě máme.
Když jsem se nad tím zamyslel, bylo mi pětapadesát. Znamenalo to, že už jsem prožil přibližně
2900 nedělí. A zbylo mi jich jen 1000!
Šel jsem kvůli tomu do hračkářství a koupil jsem 1000 malých plastových kuliček.
Nasypal jsem je všechny do průhledné nádoby.
A pak jsem každou neděli vytahoval a zahazoval jednu kuličku.
Všiml jsem si, že když jsem to dělal, když jsem viděl, jak se počet kuliček zmenšuje,
začal jsem věnovat víc pozornosti skutečným hodnotám v životě.
Není silnějšího prostředku, než vidět, jak se zmenšuje počet dní, které vám byly souzeny!

A teď mi dovolte ještě poslední myšlenku, o kterou bych se dnes s vámi rád podělil,
než půjdu obejmout svou milovanou ženu a půjdu s ní na procházku:

Dnes ráno jsem vyndal poslední kuličku...

A proto každý další den je pro mne dar.
Přijímám ho s vděčností a svým blízkým a milovaným lidem dávám teplo a radost.
Myslím si, že to je jediný možný způsob prožití života."




Děkuji za ten krásný příběh.

Lidka
 

6 komentářů:

  1. ... další řádky, které nám připomínají co víme ..... a přesto není samozřejmé, moc pěkné, díky

    OdpovědětVymazat
  2. Já děkuji Tobě, Liduško, že ses s námi podělila.
    Krásné, pravdivé, mrazící.... podepisuji:o)
    pa a krásné dny, Monča

    OdpovědětVymazat
  3. Ouha...až mě mrazí.
    Velmi velmi skutečné...je potřeba si uvědomit svou konečnost, i když...není to příjemné.
    Přeji ti fajn víkend, Martina

    OdpovědětVymazat
  4. Páni, to je síla ....ale díky!
    Jarka

    OdpovědětVymazat
  5. Člověk si to uvědomí, až když je sklenice skoro prázdná...mám osobní zkušenost, když nebylo jistého dne a ni hodiny....však víš...a já od té doby se směji více, pláču méně, nerozčiluji se skoro vůbec...a svět má jinou chuť a vůni...zavřu oči a poslouchám klid a pohodu kolem mého těla...i to je velká hodnota...Souhlasím s každým slovem , co jsi nám milá Lidko sdělila...Věrka

    OdpovědětVymazat
  6. Vše napsané je tolik pravdivé až je člověku úzko. Svoje"kuličky" si již dávno pečlivě hlídám.Děkuji Liduško za krásné připomenutí.
    Krásné dny.
    Ála

    OdpovědětVymazat

Moc Vám všem děkuji za návštěvu a milé komentáře, které mi tu necháváte. I když někdy nestihnu odpovědět, všechny Vaše řádky si pozorně čtu a moc si jich vážím. Děkuji !