čtvrtek 30. července 2015

Sbírka


Už bych skoro zapomněla...
na dědovy sbírky.

Dnes mi je připomněla Eliška. V podkroví objevila malé odznáčky
a samou zvědavostí se nemohla dočkat, až vysunu kovový háček
a otevřu prosklenou vitrínku. Jemným a citlivým pohybem jsem otáčela dvířky
a doufala, že se žádný odznáček nepohne ze svého místa.
Ten poslední, kdo odznáčky připínal, byl právě můj děda. 


Po chvíli nás v dědovo podkrovní místnosti sedělo hned pět.
Babi si sedla do starého křesla pod skoseným dřevěným stropem a začala vyprávět...
Já si najednou začala vybavovat plno vzpomínek z doby, kdy děda ještě žil.
A ptali jsme se... na plno věcí, které nás o dědovi zajímaly...
Škoda, že na některé otázky, už asi nenajdeme odpověď...
Proto tu teď sedím, shromažďuji a píši všechny vzpomínky pro nás všechny,
kteří jsme dědu znali.

Dědovo kožené kopačky.
Prý měl jen tyto jediné a odehrál v nich všechny zápasy v reprezentaci.


V Indonésii byl děda tři měsíce...
bez telefonu a všech vymožeností současnosti, bez jediné zprávy z domova.
Tak si občas svým dospěláckým pohledem říkám,
jak to muselo být pro dědu a babi tenkrát náročné...
A nejen pro ně.

Bekovka - děda ji prý měl na hlavě při každém zápase.



Westerny - westernovky, tak to byly nejoblíbenější dědovy příběhy, které si často četl.
Na stolku mu při tom stál bílý hrneček s malým kresleným prasátkem, z nějž popíjel kávu.
Když ji pil, uměl si ji tolik vychutnávat.
Vždycky jsem bez mrknutí oka koukala, s jakou elegancí drží hrneček, i když jeho ruka už navždy zůstala s handicapem.
Měl takový zvláštní způsob, při němž jsem nemohla přehlédnout jeho vybočený malíček,
památku na jeden z fotbalových zápasů...
Měl rád filmy, ve kterých hráli Bud Spencer a Terence Hill.
 Jéé, vždycky jsme se s mojí sestrou Péťou
koukaly s ním... nebo Vinnetou - náčelník indiánského kmene Apačů s Pierrem Bricem a Old Shatterhand s Lexem Barkerem,
tak to byly filmy našeho dětství, které jsme společně o víkendech sledovali v televizi s dědou.

A co děda sbíral?
Odznáčky nejrůznějších fotbalových klubů.
Do horního vypolstrovaného saténového trojúhelníku v prosklené vitríně
si přišpendlil odznáčky klubů, proti kterým hrál.
Na původ odznáčků z dalších trojúhelníků si už babi nemohla vzpomenout.
Bohužel, od dědy se to už nedozvím. Kdysi mi to ale říkal...
Budu pátrat dál...


Dopisuji a stéká mi slza po tváři.
Dnes mi děda hodně chybí.


Tak jsem si dnes uvědomila, že já sbírám hlavně vzpomínky naší rodiny...
A co sbíráte Vy?
Budu moc ráda, když mi tu zanecháte kousek ze sebe
 a napíšete několik slov o svých radostech.
Děkuji.
Lidka


6 komentářů:

  1. Krasne vzpominky , mate stest ze jeste mate babi a ta muze doplnit hodne .

    OdpovědětVymazat
  2. Lidko, nádhera. Taky mám ráda vzpomínky a všechno co připomíná předky... dečka, starý klíč, krabička na natáčky, starý dřevěný stojánek na vánoční stromek objevený na půdě, ale hlavně fotografie, ach to je nádhera... člověk nasává to vše do sebe ...
    Mějte se fajn. jarka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Jarko, moc děkuji za krásné řádky, pod každé slovo se podepisuji...
      Vzpomínky mají stejnou cenu, jako největší poklady světa! A kdo to ví, má nejvíce.
      Přeji skvělé dny. Lidka


      Vymazat
  3. Totéž...vzpomínky mají totiž obrovskou cenu...větší než tuny zlata ... Věrka

    OdpovědětVymazat
  4. Tolik moc pravdy... a přitom jen pár slov...
    Věrko, krásné dny. L.

    OdpovědětVymazat

Moc Vám všem děkuji za návštěvu a milé komentáře, které mi tu necháváte. I když někdy nestihnu odpovědět, všechny Vaše řádky si pozorně čtu a moc si jich vážím. Děkuji !