sobota 26. dubna 2014

Školka pro Elišku

 
Dnes slavil děda 60. narozeniny...
Babička připravila k obědu svíčkovou, jako vždy výbornou.
A polévka s pravým vývarem? Ani nemluvím.
Ať dělám, co dělám, nikdy polévky neudělám takové, jako moje mami...
 
Trochu nostalgicky jsem se během dnešního dne zasnila...
Často pozoruji lidi okolo sebe a přemýšlím. Když se nad tím zamyslím, dělám to hodně často.
Utíkám do svého nitra a hloubám nad tím, jak být dobrým člověkem...
A beru si příklady.
Možná je jednodušší otisknout v sobě to dobré...
Ale naučila jsem se, že vidět to špatné a přeměnit v dobré, je možná složitější, ale o hodně více přínosnější...
Jsou věci, které sice nikdy nezměníme, ale náš pohled na svět nám nikdo nevezme...
Dnes jsem si připomněla, že záleží jen na mě, jak budu žít...
A už dávno vím, že když budu vzorně dělat jen to, co se ode mne čeká, nebudu to já...
 
Vzpomínky?
Pro mě jsou kořením, hnacím motorem, ale i příkladem...
 
 
Dnes jsme procházeli mou nejoblíbenější ulicí, vlastně jsem si to uvědomila až dnes pod kvetoucími stromy.
 Ulice byla mou nejoblíbenější už před mnoha lety, když jsem tudy každé ráno chodila do školy a odpoledne jsem se vracela ze školy domů.
Dnes jsme tudy šli po dlouhé době za jediným cílem.
Šli jsme se podívat na místo, kde staví školku "pro naší Elišku".
V září se celá školka přestěhuje do nové budovy.
 
Neboj Eli, budeme se chodit pravidelně dívat, jak stavba pokračuje...
 
 
Budete mít krásnou školku na krásném místě.
 



 
 




 
Když se tak koukám na všechny fotografie, intenzivně cítím, jak to tu mám ráda.
Jak je každý kousek těchto míst spojený s mým mládím. S mojí láskou, kterou tu stále mám vedle sebe.
Tolik to tu pro mě znamená, tolik to tu mám ráda...
 
 
 

2 komentáře:

  1. Milá Lidko, tak moc těm Tvým pocitům rozumím...já už nemám cestu domů...kde jsem vyrůstala už naši nebydlí...ale když tím městem jedu, jedna z mála ulic zůstala nezměněná, ta moje...ta, kde jsme bydleli. Ráda vzpomínám na ty časy...asi proto tak často píši o vzpomínkách...je to taková očistná sprcha pro duši...vzpomínání. Krásný večer.Věrka

    OdpovědětVymazat
  2. Věrko, tolik Ti rozumím. Na čtyři roky jsem ve svých "náctinách" odjela na internát, pak se vrátila a už zůstala.Nemohu se odtud hnout a jsem tolik ráda, že to můj muž cítí stejně. Lidka

    OdpovědětVymazat

Moc Vám všem děkuji za návštěvu a milé komentáře, které mi tu necháváte. I když někdy nestihnu odpovědět, všechny Vaše řádky si pozorně čtu a moc si jich vážím. Děkuji !