čtvrtek 31. července 2014

Zahrada Prorokova


"Naše děti nejsou našimi dětmi.
Jsou syny a dcerami Života, toužícího po sobě samém.
Přicházejí skrze nás, ale ne od nás.
A třebaže jsou s námi, přece nám nepatří.
Můžeme jim dát svou lásku, ne však své myšlenky,
neboť ony mají své vlastní myšlenky.
Můžeme dát domov jejich tělům, ne však jejich duším,
neboť jejich duše přebývají v domově zítřka,
který mi nemůžeme navštívit dokonce ani ve svých snech.
Můžeme se snažit být jako ony,
nepokoušejme se však je učinit podobné sobě.
Neboť život nekráčí zpět a nezastavuje se u včerejška.
Jsme luky, z nichž jsou naše děti vystřelovány jako živé šípy.
Lučištník vidí na stezce nekonečna terč a napíná nás svou silou,
aby jeho šípy letěly rychle a daleko.

Ať napínání rukou Lučištníka je pro nás radostí.

Neboť jak miluje šíp, který letí,
tak miluje luk, který je pevný."

Džibrán, Ch., Zahrada Prorokova


Zahrada Prorokova pro mne patří k těm knihám,
které stojí zato číst kapitolu po kapitole tak dlouho,
dokud slova v ní napsaná nepřejdou do krve i mysli.


Kdysi jsem si přečetla příběh o člověku,
který se na smrtelné posteli zamýšlel nad svým životem.
Když byl onen člověk mlád, chtěl změnit celý svět,
později už chtěl změnit jen členy své rodiny,
až na smrtelné posteli pochopil, že měl nejprve změnit sám sebe.

Už jsem pochopila...
Ze ♥ Lidka
  


2 komentáře:

  1. Lidko jako vzdy pekne napsane ,ja bych holky nenechala skakat samotne urcite bych se mezi ne vetrela tak jak to delam s nasema vnuckama.hi hi hi.

    OdpovědětVymazat
  2. Ello, děkuji... Nedivím se tvým obavám, holky už mají trampolínu na zahradě čtyři roky, nejprve se sítí a nyní už rok bez sítě. Někdy neslezou celý den. Teď už se o ně nebojím. L.

    OdpovědětVymazat

Moc Vám všem děkuji za návštěvu a milé komentáře, které mi tu necháváte. I když někdy nestihnu odpovědět, všechny Vaše řádky si pozorně čtu a moc si jich vážím. Děkuji !