středa 4. února 2015

Když trénujeme písmenka,

 
je to velká zábava na půl dne...
 
Moc vás zdravím
a děkuji za vaše milé komentáře,
kterými mi pokaždé uděláte velikou radost.
 

Tento rok už máme po zápisu
a rozhodnutí o přijetí už máme také doma.
Když jsme před pár dny stáli ve frontě za všemi rodiči s budoucími prvňáčky,
nenapadlo nás, jak se z krátkého rozhovoru s budoucí paní učitelkou
a daného slibu Eliškou
nastartuje její touha chodit už konečně do školy.
S aktovkou na zádech přichází ze svého pokojíčku skoro každý den.
Uvnitř má zásobu sešitků, knížek
a shromažďuje všechny neviditelné kamarády a kamarádky,
aby se připravili, protože za chvíli zvoní
a začíná hodina.
Od té chvíle nejsem maminka, ale paní učitelka.
 
Včera jsem objevila na aktovce
dva veliké květy, které si Eliška v létě dává do vlasů
a nechyběly ani tři malé odznáčky s Hello Kitty...
Tak uvidíme, jestli tam budou i 1. září.
Budeme jí muset ještě vysvětlit, co do školy patří a co ne...
 
Škola začíná...
K vybranému obrázku přiřazujeme písmenka.
Krátké samohlásky ty jdou našim neviditelným žáčkům nejlépe,
protože jsou nastydlí a nemůžou mluvit,
Eliška tlumočí, aby nepřišli o jedničku do malého notýsku.

Hurá, už mají všichni jedničku,
ale vyučování musí pokračovat...
Připravujeme karty s písmenky k jednotlivým obrázkům.
Písmenka paní učitelka předepíše a každý žáček si napíše písmenko,
které si vybere...
 



Nejlepší je hra na schovávanou...
To z prostoru zmizí jeden obrázek, ale počáteční písmenko zůstane na zemi.
Například U zůstane a obrázek umyvadla schovám v místnosti.
Honem, honem, jaká věc začíná na písmenko U ?
No přece Umyvadlo...,
celá neviditelná třída hledá v pokojíčku obrázek s umyvadlem.
A kdo našel?
Tentokrát dostal malou samolepku na ruku...

Elišky ruka je během chvíle plná samolepek za všechny malé spolužáky.
 

 
Mařenko, hádám , hádám písmenko...
Jeníku, není ježek v truhlíku?
Hledej, hledej, kdepak je,
kdo tuhle hru vyhraje...
 
V pokojíčku jsme rozmístili dvojice - písmenko a obrázek.
A úkol? Rychle doběhnout k obrázku o kterém jsme mluvili v říkance.
(Když znovu říkáme říkanku, vyměníme jen vyznačenou větu.)
 
Pepíku, nosím rybu v košíku?
nebo
A co pes, pod stůl nám tu někam vlez...

 
Dnes vyučování skončilo brzy,
některým žákům začala gymnastika (Eli)
a ti starší šli na trénink v plavání (Niki).
Z paní učitelky se stává maminka,
která připraví večeři pro hladová bříška
a z tatínka se stává taxikář
a fanoušek svých dcer.
 
Krásný večer.
 
Lidka
 


4 komentáře:

  1. Krásné počtení, jste úžasná! I já jsem vaše fanynka :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hanko, jste tak milá. Moc děkuji..., však i já mám plno minusů...
      A vaše scrapbookové nebe? Je pro mne pohádkou a pokocháním pro oči. Těším se, až přijde chvíle, kdy zasednu a začnu takovou krásu tvořit i já.
      Moc zdravím. Lidka

      Vymazat
  2. Krásné učení, doufám že u nás bude nadšení stejné, ještě máme chvilku čas.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jen si ten čas užívejte... Tolik to letí a nic není nanečisto...
      Doufám, že to nadšení naší Eli s prvním zazvoněním nepřejde a vydrží jí co nejdéle.
      Krásné hraní... Lidka

      Vymazat

Moc Vám všem děkuji za návštěvu a milé komentáře, které mi tu necháváte. I když někdy nestihnu odpovědět, všechny Vaše řádky si pozorně čtu a moc si jich vážím. Děkuji !