pondělí 18. května 2015

Na zahradě před děštěm

 
Tak trochu jsem se zasnila...
 
Když pozoruji naše děti
 
Sluníčko nechce si dnes se mnou hrát,
to přeci nevadí, hlavně že nemusím jít ještě spát.
Mraky se honí, vítr se zvedá,
 a moje hlavička klidu mi nedá.
A tak si přemýšlím zase a znova.
"Kde jsou mé gumovky?"
Slyším svá slova.
 
Teď přišla ta chvíle,
kdy mi říká můj hlas.
"Utíkej rychle, ať nepropásneš jejich čas."
Vklouznou mé nožky do kočičích bot,
vůbec mi nevadí, že jsem v nich bos.
Kamennou cestičkou,
po schůdkách dál,
já cítím se býti, jak mocný král...
 


Vidět své děti, jak žijí svůj RÁJ.
A říci bez strachu, v klidu si tu hraj...
Tyto chvíle největší cenu mají,
protože žíti v míru si všechny děti mají.


L.F.
 





Ať každý z vás má své místo, kterému s láskou říká RÁJ.
 
Lidka


2 komentáře:

Moc Vám všem děkuji za návštěvu a milé komentáře, které mi tu necháváte. I když někdy nestihnu odpovědět, všechny Vaše řádky si pozorně čtu a moc si jich vážím. Děkuji !