Nečekané volno

Dnes mám čas jen sama pro sebe!

Žádné my čtyři, ale ani my dva, prostě jen já sama...

No tedy...

Už teď lítám při té představě, protože to bych nebyla já,

abych si svůj čas neužila...

Spíš bych měla napsat nevyužila, to je pro mne ještě výstižnější.

Jo, byly časy, kdy jsem takovým volnem byla zaskočená,

no a ve finále jsem měla pocit, jako by tu ani žádný volný čas pro mne nebyl,

 jaksi mi profrčel mezi prsty.

Ale to už je naštěstí hodně dlouho pryč.

Teď už vím, jak si užít své volno tak, aby v mém těle proudila

pořádná dávka endorfinů...

Podstata je jasná...

Ať už dělám cokoliv, nesmím v těchto chvílích zapomenout na to,

že to musím dělat proto, že sama chci, ze své vnitřní podstaty, z radosti, z touhy...

 Rozumějte, je plno věcí, které sice udělat musíte

a teď si možná budete říkat, že je ten správný čas splnit své resty.

Jenže v okamžiku velkého finále budete spíš naštvaní, že jste si prostě

neodpočinuli, neužili svůj čas... a ten pocit radosti, ba dokonce velkého štěstí, nepřijde.

Věci, které musíte, můžete přeci udělat kdykoliv jindy!

Užívám si a nenechám se zaskočit...

Začnu určitě tím, že si splním jeden rest ze svého dlouhodobého seznamu.

Teď si asi říkáte, že jsem mimo mísu,

ale vidíte a čtete dobře.

Mám seznam všech věcí, které v běžném životě nestíhám, tak jak bych chtěla.

Jsou to takové malé i velké sny, někdy i úkoly.

Do malého sešitku si zapisuji vše, co mě v životě napadá a někdy bych

tu danou věc, činnost, prostě cokoliv ze seznamu, chtěla uskutečnit.

Tak například:

vytáhnout bavlnky a protřídit podle barev do nového boxu

rozstřihat Rudovo staré džíny a použít je na  polepení staré krabice

psát do sešitu vzpomínek

natřít bílou barvou ten starý kufr pod schody a jemně doplnit ubrouskovou technikou

vystavit nové fotografie a vybrat rámečky
zajít si v létě na snídani do Martinské na terasu

udělat časopis pro děti

napsat úvahu

vypsat si poznámky z časopisů o zdraví a alternativním léčení

nakreslit portréty Elišky a Nikolky

vymalovat kuchyň

...

Stránky v mém sešitku přibývají a přibývají, úkolů a snů je v něm plno nesplněných,

ale už je jich i plno, které jsou odškrtnuté a splněné.

Skvělý pocit na konci cesty.

Skvělý vynález - takový malý sešitek...

V momentě, kdy zjistím, že mám čas sama pro sebe, vždycky v seznamu najdu něco,

co budu chtít právě uskutečnit, užít si to, udělat to z radosti, možná ze zvědavosti,

z touhy. Prostě proto, že sama chci a těším se na to!

Co je psáno, je dáno...

Když si mé sešitky pak zpětně procházím, zjišťuji,

že z obyčejného nápadu se kolikrát zrodily velké věci a já si vlastně nechtěla ani "takovou hloupost" tenkrát zapsat.
Nejeden sen se stal skutečným.

A proto zapisujte... vše příjemné, vzdáleně nedosažitelné

nebo si jen nalepte výstřižky...

Všechno co děláte z radosti, má stonásobnou cenu!

Sešitků a deníčků - týdeníčků mám moc, každý je pro mne důležitý a mají u mne různá uplatnění.
Malý deníček se mi vždycky vejde do kabelky, takže psát pak můžu kdykoliv,
 když přijde ten správný okamžik.
Do velkého deníku zase vkládám větší formáty map, letáčků, namalovaných obrázků...

Mám ale takovou osobní podmínku, než si nějaký koupím, musím se zamilovat na první pohled.

 Pak se vracím klidně i šestkrát, sedmkrát... denně.

Vidím, možná dostanu i nápad,

 oživím si staré vzpomínky a pak si najednou vybavím vůni sedmikrásek...

Jak málo stačí...

Nemáte deníček? Nevadí!

Začněte třeba tím, že si dáte na lednici fotografii s vaším nejveselejším úsměvem. (Je potřeba začít u sebe...)

Kdykoliv se na fotografii podíváte, zlepší se vám nálada.

Jen pohled na ni ve vás vyvolá pocit štěstí...

Mějte skvělý den.

Lidka