Joo, tak ty od babičky Máni jsou prostě nejlepší!
Když jsem u mojí babi byla s holkama minulý týden naposledy,
přišla řeč na bramborové placky.
"Babičko, udělej nám je..."
Eliška nemusela babičku vůbec přemlouvat, bylo rozhodnuto.
Všechny tři jsme se těšily na ten domluvený den. Jen při té představě se mi sbíhaly sliny.
Abyste mi rozuměli, doma taky dělám bramborové placičky, ale ty od babi jsou lepší než jakýkoliv zákusek...
 |
| Eli a Niki |
 |
| Just autumn in our streets... |
Včera k poledni jsem se s holkama vydala naší pravidelnou cestou k babičce.
Je to jen kousek, ale kdykoliv tou cestou procházím a jdu za babi, je ze mě zase ta malá holka
se svými velkými sny. A já se těším, tolik se těším, až budu sedět v kuchyni.
Pořád je to tu stejné, na každém místě se skrývá tolik vzpomínek, na každém křesle i židli tu vždycky někdo sedával... Mám krásné vzpomínky.
Včera jsme si zase všechny vzájemně pomáhaly.
Přesně tak, jak to u nás bývalo od dob, co si pamatuju.
Přesně tak, jak to má být!
Byla jsem na naše holky tolik pyšná. Mají velká srdce...
To je pro mne, jako pro mámu, to nejvíc... Nejvíc, co si můžu při výchově přát.
 |
| Připravíme těsto na bramborový knedlík. Uhněteme dva dlouhé válečky, které nakrájíme na stejně široké části, všechny pak válíme v úzké placičky. Aby se placky nepotrhaly, je potřeba mít stále pomoučněný vál hladkou moukou. Po upečení potíráme placičky sádlem. |
Famózní pochoutka!
 |
| Na vymazání se kdysi používaly peroutky z husího peří. Peroutka na fotce je poslední, kterou ještě pletla sestra naší babi - teta Běla. Kdyby teta žila, bylo by jí letos v listopadu 101 let. |
Před chvílí jsme si s babičkou telefonovaly.
První slova naší Elišky bala: "A babičko, kdy zase uděláme ty placičky?"
Dobrou chuť.
L.
