středa 28. května 2014

Stále více ...

 
se touláme...
Vlastně je tomu tak pravidelně.
A díky blogu si čím dál tím více uvědomuji, jak moc času trávíme všichni společně.
Často věci přijímáme a bereme jako samozřejmé,
ale až díky některým okamžikům si uvědomuji, že by vše také mohlo být úplně jinak...
 
I když zde nemohu být každý den,
jsem šťastná za každý střípek z našeho života, který si na blog zaznamenám.
Mám tak pocit, že už se zapsané vzpomínky z našeho společného života
nikdy nevytratí a nezapomenou.
 
V neděli jsme se vraceli od babičky a dědy ze zahrady docela brzy,
ale důvod byl hodně důležitý.
Eliška si přála jít s Niki a tatínkem společně na fotbal - na "naší Viktorku".
A tatínek? Sehnal lístky. Jak ho znám, ani by to nemohlo být jinak.
Nakonec šla celá parta dětí i s tatínky - Eli, Niki, Miki, Ady a Ani.
Domů dorazili v devět večer, Eli sice s rozbitým kolínkem, všichni byli od sluníčka zase o něco červenější, ale byli hrozně spokojení.
 
V pondělí nám sluníčko také hodně přálo...
Všichni tři už na mne čekali, až dorazím z angličtiny,
šli jsme společně na zmrzlinku s karamelem a McFlurry do McDonalda.
Eliška řádila na prolézkách, Niki, Ruda a já jsme si pěkně povídali.
Cesta tam a zpět je vždycky plná očekávání, jdeme přes dlouhý most nad vlakovým nádražím.
Tentokrát jsme viděli úplně nové trolejbusy naložené na nákladních vagónech.
Nejvíc si ale cestu užívala Eliška. Běhala s rozpaženýma ručičkama, protože dostala nové
proužkované tričko s netopýřími rukávy. Létala jako motýl...
 
Už je úterý...
Touláme se touláme...

 
 









Teď jsou tři hodiny ráno, venku leje a leje.
Probudila jsem se v půl jedné a vůbec se mi už nechtělo spát.
Musím využít každou volnou chviličku, za pár dní  nás čeká delší cesta...
A každou (napsanou) vzpomínku nám už nic nevezme...

Dobrou noc.
 


Žádné komentáře:

Okomentovat

Moc Vám všem děkuji za návštěvu a milé komentáře, které mi tu necháváte. I když někdy nestihnu odpovědět, všechny Vaše řádky si pozorně čtu a moc si jich vážím. Děkuji !