... tentokrát v konečné podobě.
Už je to pěkně dlouhá doba, když jsem dělala přijímačky na střední.
Tenkrát se mnou jeli naši 80 km tam a zpět.
Dostala jsem se! (Dokonce jsem byla druhá, tomu nevěřím ještě teď.)
Můj první velký splněný sen, prostě pohádka pro náctiletou holku.
Pak čtyři roky velkého stýskání a neustálého balení a vybalování.
Následovalo další studium a ve finále ještě pět let studia při zaměstnání.
Tenkrát se mi to zdálo nekonečné.
Vždycky mě lákala speciální pedagogika a práce v dětském kolektivu.
Jinudy cesta nevedla.
Naštěstí jsem vydržela, teď jsem šťastná, miluju svou práci
a velké sny mám pořád.
Inspirace je všude kolem.
Tentokrát mě motivovala teplá deka, kakao a skvělý film Cesta do pravěku.
A moje pravidelná odměna?
Nadšené děti...
Těžké popisovat, to se musí zažít.
Vítejte...
Lidka
Lidu, já smekám..moc se mi to líbí...určitě se budu inspirovat..Už předem vím, jak hlavně kluci budou nadšení..díky moc..Inka
OdpovědětVymazatInko, samozřejmě, budu jedině ráda, když vás naše práce budou inspirovat.
VymazatPřeji krásný podzim. Lidka
Máš šikuly. Povedlo se.
OdpovědětVymazatJá tato období udržela vždy jen na zkoušení a do dnes v tom mám guláš:o)
Krásný víkend, Liduško.
Monča
Lidko, je to fakt parádní .... a film mám pořád ráda ..
OdpovědětVymazatHezké dny přeju. Jarka
Moc vám všem děkuji za milé komentíky.
VymazatMějte veselé a pohodové dny. Lidka