Když v Ráji prší...

Letní déšť mám tolik ráda...

Tajemná chvíle,

 kdy jsem jako malá holka v dáli viděla blesk

a ve vzrušení a se špetkou strachu očekávala, kdy udeří hrom.

Chvíli jsem se bála a chvíli žasla.

Stejné pocity mám pořád.



 

 

Kapky letního deště jsou jako pohlazení,

které se rázem dokážou změnit v probuzení.

V probuzení z těch krásných pocitů,

protože když přijde hrom,

bojíš se, že jsi tu.

Pak tiše stojíš a doufáš, že vše odezní,

a budeš moci  opět naslouchat písni těch letních dní.

Stačí jen chvíle malá,

aby jsi bosou nohou v trávě pak stála

a svým smyslům se nekonečně oddávala.

Protože ten moment, kdy vše odezní,

může trvat dalších tři sta šedesát pět dní...

Tak užij si tu melodii letního deště,

když dopadá na parapety ještě.

Užij si ten pocit a vyběhni ven bos,

rozpruď krev v žilách,

dokud ti tvé srdce neřekne dost.

Užij sílu tohoto okamžiku,

protože rozhodneš jen ty o dimenzi,

která tě ovládne v mžiku...

 

 



 

...skládání básní...

tak to je pro mne opravdu jiná dimenze,

jako bych najednou mohla vše, co si v okamžiku vysním...

 



Tohle zákoutí v sobě skrývá tolik tajemna a ta krása,
moje fantazie najednou nezná mezí...

Je ráno po dešti...

vychází první sluneční paprsky.

V chaloupce pod lesem ještě spí ty nejmladší berušky...
 

 

Tatínek je ranní ptáče,

přinesl nám čerstvou snídani.

Tolik to tu voní...

 



 

Kdopak se nám to vyspinkal?

Dobré ráno,

už vstává i ten nejmladší skřítek...





 

Slunce i včerejší déšť nám už ukazují svou sílu...

 



 

Je to vidět i cítit všude kolem...

 



Mějte rozzářený den

 

Lidka