Na zahradě před děštěm

 

Tak trochu jsem se zasnila...

 

Když pozoruji naše děti

 

Sluníčko nechce si dnes se mnou hrát,

to přeci nevadí, hlavně že nemusím jít ještě spát.

Mraky se honí, vítr se zvedá,

 a moje hlavička klidu mi nedá.

A tak si přemýšlím zase a znova.

"Kde jsou mé gumovky?"

Slyším svá slova.

 

Teď přišla ta chvíle,

kdy mi říká můj hlas.

"Utíkej rychle, ať nepropásneš jejich čas."

Vklouznou mé nožky do kočičích bot,

vůbec mi nevadí, že jsem v nich bos.

Kamennou cestičkou,

po schůdkách dál,

já cítím se býti, jak mocný král...

 



Vidět své děti, jak žijí svůj RÁJ.

A říci bez strachu, v klidu si tu hraj...

Tyto chvíle největší cenu mají,

protože žíti v míru si všechny děti mají.



L.F.

 



Ať každý z vás má své místo, kterému s láskou říká RÁJ.

 

Lidka



Tobě k narozeninám...

Tobě k narozeninám

Už je to tak dávno, když byl Ti jeden rok...

Já tolik toužím přát Ti, avšak nemohu říci dost.

 

 Jsi člověk pro mne vzácný,

který zná i bol,

přesto Tvoje síla překoná i nespoutanost hor.

 

 Dost je toho v životě, co postrádá svou krásu,

ale Ty jsi stále tu

a člověku vždy dodáš životadárnou spásu.

 

 Vzpomínáš na naše hrátky a nedělní běhy do pohádky?

Uteklo to, já to vím!

Čas je krutý a co my s tím?

 

 Žijeme jen jednou,

proto vždy slyš svůj srdce hlas. 

Já budu tady vždycky.

Nezapomnělas?

Pro okatou holčičku, moji malou sestřičku.
 



Všechny fotky jsou poklady od našeho táty.

Krásné narozeniny!

Tvoje Liduš



Mým pohledem

Krása všude kolem...

Už mnohokrát jsem se setkala se slovy,

že nejlepší věci jsou ty, které nás nic nestojí a při tom je nemusíme hledat na konci světa,

 jsou všude kolem nás.

Radost při každém našlápnutí v mechových peřinkách... 

Touha tvořit malé i velké věci třeba i pro neviditelné živočichy...

Fantazie, která nezná hranic...

i nekonečné odhodlání, které neodradí ani nejtajnější dětská přání.

 

A pak tu chvíli stojíme, do dáli hledíme a při tom tak velké věci vidíme.

Všude klid a my tu chceme stále být, v myšlenkách zajati tajnou historií stromů

a i to nové, co jen kousek opodál raší, vidíme k tomu...







Pospolitost všude kolem jen inspiruje k bytí.



Vzít si s citem jen to, co smíme míti.  



  

Ani jedno malé mláďátko nesmí bez maminky býti,

i když je rozkladač, má právo tady býti.



Být spolu, nás přece vůbec nic nestojí, pak nekonečnou láskou

světlo na cestě se propojí.



Hrát si a ptát se.

Jsi dítě, máš právo jenom smát se.

A co vidíš?

Jemnou a nevtíravou krásu, která Tvé duši navždy dodá životadárnou spásu.

 





Jaké štěstí máš, že svou fantazii posloucháš,

pak i z obyčejných klacků si nóbl housličky uděláš.

 



Letos prvně sbíráme i dutonožky, s mámou a tátou jsme z hlaviček dělávali obalované řízky. Skvělá pochoutka.

 



 

Když domov z dáli vidíme a zlatohlávka si fotíme, on cestičkou jde dál, že by se nás bál?

Kouzla jeho barev sílí...
i když jen na tak krátkou chvíli,

my vzpomenem si zas na ten krásný čas.

I když budem o kus dál, stále jsi lidská bytost...

a jen na ní samé záleží, zda svému životu uvěří.

Eliško, všechno nejlepší k svátku...


Vám všem krásné dny.

Lidka

 

Když v Ráji prší...

Letní déšť mám tolik ráda...

Tajemná chvíle,

 kdy jsem jako malá holka v dáli viděla blesk

a ve vzrušení a se špetkou strachu očekávala, kdy udeří hrom.

Chvíli jsem se bála a chvíli žasla.

Stejné pocity mám pořád.



 

 

Kapky letního deště jsou jako pohlazení,

které se rázem dokážou změnit v probuzení.

V probuzení z těch krásných pocitů,

protože když přijde hrom,

bojíš se, že jsi tu.

Pak tiše stojíš a doufáš, že vše odezní,

a budeš moci  opět naslouchat písni těch letních dní.

Stačí jen chvíle malá,

aby jsi bosou nohou v trávě pak stála

a svým smyslům se nekonečně oddávala.

Protože ten moment, kdy vše odezní,

může trvat dalších tři sta šedesát pět dní...

Tak užij si tu melodii letního deště,

když dopadá na parapety ještě.

Užij si ten pocit a vyběhni ven bos,

rozpruď krev v žilách,

dokud ti tvé srdce neřekne dost.

Užij sílu tohoto okamžiku,

protože rozhodneš jen ty o dimenzi,

která tě ovládne v mžiku...

 

 



 

...skládání básní...

tak to je pro mne opravdu jiná dimenze,

jako bych najednou mohla vše, co si v okamžiku vysním...

 



Tohle zákoutí v sobě skrývá tolik tajemna a ta krása,
moje fantazie najednou nezná mezí...

Je ráno po dešti...

vychází první sluneční paprsky.

V chaloupce pod lesem ještě spí ty nejmladší berušky...
 

 

Tatínek je ranní ptáče,

přinesl nám čerstvou snídani.

Tolik to tu voní...

 



 

Kdopak se nám to vyspinkal?

Dobré ráno,

už vstává i ten nejmladší skřítek...





 

Slunce i včerejší déšť nám už ukazují svou sílu...

 



 

Je to vidět i cítit všude kolem...

 



Mějte rozzářený den

 

Lidka

 

Nezapomenutelný výhled

 

Jsou místa, kde jsme si jako malí hráli,

a potají si tajné sny přáli...

 

 

Nejen dům mého dětství se změnil k nepoznání,

a je tolik věcí o kterých už nemám ani zdání...

 

 

Hodně věcí se změnilo...,

vzpomínám, že tu v zimě často sněžilo,

polední slunce v létě hřálo a tolik hodně pražilo.

 

 

Někteří z nás se vracejí a jiní zůstávají v dáli.

Nevím, zdali se všem splnily sny, které si kdysi dávno přáli.

 

 

A kdybych já odešla a byla na světa kraji,

vrátím se, mé sny mi sílu dají.

 

 

Sny o krásném máji a o tom, jak běhají děti v ráji...

 

 



Srdce domu

Domeček mého dětství získal novou podobu.

A změna se mi moc líbí...

 

Když si vzpomenu na malinká kamna, která vyhřívala kuchyň...

a ložnici ve které byla téměř pořád zima a já se do

studených peřin nechtěla ani zavrtat...

 

S naší Péťou jsme se přetahovaly o teplou lahev před každým spaním.

Vzpomínám si, že jsme nakonec stejně usnuly zády k sobě

a

lahev jsme měly přitisknutou mezi sebou.

 

 

Když jsem si ke kamnům prvně sedla,

seděla jsem a seděla...,téměř bych i usnula, ale to mi naše Eliška už nedopřála...

 

 

U starých kamen byla malá bílá židlička.

Přesně taková na které chtějí sedět všechny malé děti, když jí objeví.

A já bych na té židličce sedávala i teď...

 

Jsem ráda, že to mohu udělat, židlička tu zůstala pro všechny malé i velké děti...

 

 

Když na židličce sedím,

vracím se do mých dětských let

a

mám zase zpět kousek mého štěstí.