Dárek

 

Moje milá přítelkyně mi poslala nádherný příběh.

Cítím, že v tento předvánoční čas je nejlepší okamžik, abych se o něj s vámi podělila...

 

 

Jednou se tatínek rozzlobil na svou tříletou dcerku, protože zbytečně vyplýtvala roli pozlaceného dárkového papíru. S penězi to nebylo valné a táta se zlobil, že se dítě pokoušelo vyzdobit jakousi krabičku bez jemu viditelné příčiny. Druhý den ráno přinesla ta malá holčička tatínkovi dárek.

Řekla mu:

- To je pro tebe, tatínku.

Teď zalitoval, že se na dcerku den před tím tolik zlobil. Ale znovu ztratil náladu, když uviděl, že je krabička prázdná... Řekl dcerce:

- Copak nevíš, že když se dává dárek, musí se do krabičky něco dát? A ty mi ji dáváš prázdnou.

Holčička na tátu pohlédla se slzami v očích:

- Není prázdná. Naplnila jsem ji pusinkami. Všechny jsou pro tebe, tatínku!

Otec zůstal jako omráčený. Klekl si k dcerce a něžně ji objal. Prosil, aby mu odpustila.

Od té doby chránil ten drahocenný dárek jako oko v hlavě řadu let, položený vedle postele.

Když se mu v životě nedařilo, myslel na pusinky a lásku, které mu malá dcerka věnovala...

 

Také jeden takový dárek nosím hluboko ve svém srdci...

Maruško, děkuji za ten krásný příběh.

Připomněl mi, jak je důležité zastavit a vnímat vše, co okolo sebe máme.

 

Možná vás příběh zasáhne u srdce a možná vám i steče slza po tváři, ale

ať je tento příběh cestou k zastavení v tomto krásném předvánočním čase.

 

Ze srdce ...

 

Lidka