Kouzla z přírody

 

Slupky od cibule, stará punčocha, jedna lžíce octa, květy nebo listy ze zahrádky

a hlavně bílá vajíčka.

Tak tuto techniku barvení velikonočních vajec známe asi všichni.

 

 

Barvení vajíček ze slupek od cibulí mi připomíná léto a prázdniny.

Jo, jo, je to tak.

Jako malá holka jsem v létě pravidelně jezdívala k mojí tetě.

Byla přesně o šedesát let starší než já.

Pamatuji si, že když jsme ve škole na začátku školního roku vyprávěli své letní zážitky,

nikdy jsem nezapomněla dodat, o kolik je moje teta starší než já.

Byla jsem na to vždycky hrdá.

Všichni jsme jí říkali Bělo. Byla tak moc hodná a hlavně trpělivá.

Právě ona mi jednoho letního dne ukázala, jak obarvit vajíčka slupkou od cibule.

Tenkrát jsem byla asi v první třídě a samotný výsledek byl pro mne kouzlem.

 

Barvily jsme spolu vajíčka jen jednou, ale nikdy se mi z hlavy nevymaže

žádná maličkost tohoto okamžiku.

 

Přesně vím, že před návštěvou kurníku jsme spolu krmily králíčky. Ve svých vzpomínkách slyším i jejich chroupání, když si pochutnávali na mrkvi a jablíčkách.

Některá vajíčka, která jsme pak sbíraly, byla tak teploučká.

Cestou do světnice jsme si v trávě natrhaly lístečky jitrocele a v kuchyni jsme pak vajíčka barvily
u kamen. Vajíčko omotané jen nití, náš úplně první pokus.

Bylo to tak jednoduché a krásné.

 

Moje teta už nežije, letos by oslavila sto let.

Zanechala ve mne silné vzpomínky

a tolik mi dala...
 

Naučila mě, že běžné maličkosti všedního života jsou ty nejcennější dary,

které svým dětem můžeme dát.

 

Teti, tolik Ti děkuji. 





Veselé Velikonoce!