Sbírka

Už bych skoro zapomněla...

na dědovy sbírky.

Dnes mi je připomněla Eliška. V podkroví objevila malé odznáčky

a samou zvědavostí se nemohla dočkat, až vysunu kovový háček

a otevřu prosklenou vitrínku. Jemným a citlivým pohybem jsem otáčela dvířky

a doufala, že se žádný odznáček nepohne ze svého místa.

Ten poslední, kdo odznáčky připínal, byl právě můj děda. 

Po chvíli nás v dědovo podkrovní místnosti sedělo hned pět.

Babi si sedla do starého křesla pod skoseným dřevěným stropem a začala vyprávět...

Já si najednou začala vybavovat plno vzpomínek z doby, kdy děda ještě žil.

A ptali jsme se... na plno věcí, které nás o dědovi zajímaly...

Škoda, že na některé otázky, už asi nenajdeme odpověď...

Proto tu teď sedím, shromažďuji a píši všechny vzpomínky pro nás všechny,

kteří jsme dědu znali.

Dědovo kožené kopačky.

Prý měl jen tyto jediné a odehrál v nich všechny zápasy v reprezentaci.



V Indonésii byl děda tři měsíce...

bez telefonu a všech vymožeností současnosti, bez jediné zprávy z domova.

Tak si občas svým dospěláckým pohledem říkám,

jak to muselo být pro dědu a babi tenkrát náročné...

A nejen pro ně.



Bekovka - děda ji prý měl na hlavě při každém zápase.

Westerny - westernovky, tak to byly nejoblíbenější dědovy příběhy, které si často četl.

Na stolku mu při tom stál bílý hrneček s malým kresleným prasátkem, z nějž popíjel kávu.

Když ji pil, uměl si ji tolik vychutnávat.

Vždycky jsem bez mrknutí oka koukala, s jakou elegancí drží hrneček, i když jeho ruka už navždy zůstala s handicapem.

Měl takový zvláštní způsob, při němž jsem nemohla přehlédnout jeho vybočený malíček,

památku na jeden z fotbalových zápasů...

Měl rád filmy, ve kterých hráli Bud Spencer a Terence Hill.

 Jéé, vždycky jsme se s mojí sestrou Péťou

koukaly s ním... nebo Vinnetou - náčelník indiánského kmene Apačů s Pierrem Bricem a Old Shatterhand s Lexem Barkerem,

tak to byly filmy našeho dětství, které jsme společně o víkendech sledovali v televizi s dědou.

A co děda sbíral?

Odznáčky nejrůznějších fotbalových klubů.

Do horního vypolstrovaného saténového trojúhelníku v prosklené vitríně

si přišpendlil odznáčky klubů, proti kterým hrál.

Na původ odznáčků z dalších trojúhelníků si už babi nemohla vzpomenout.

Bohužel, od dědy se to už nedozvím. Kdysi mi to ale říkal...

Budu pátrat dál...



Dopisuji a stéká mi slza po tváři.

Dnes mi děda hodně chybí.

Tak jsem si dnes uvědomila, že já sbírám hlavně vzpomínky naší rodiny...

A co sbíráte Vy?

Budu moc ráda, když mi tu zanecháte kousek ze sebe

 a napíšete několik slov o svých radostech.

Děkuji.

Lidka