Vajíčko II.

Zatím ho stále máme!

Ano, myslím to vajíčko, které si Eliška před dvěma dny vyndala z ledničky.

Stále zahřívá, opečovává, měří teplotu, sepisuje postřehy, jen s vajíčkem se nic neděje.

Na trénink si dokonce

vzala svůj dětský mobil, aby nepropásla tu nejočekávanější chvíli.

"Mami, kdyby jsi slyšela nějakej KŘUP, tak mi zavolej."

A kdy že ta láska začala?

Tady je jeden z mnoha okamžiků...

Léto 2015

Eli sedává ve voliéře i několik minut bez hnutí.

Čeká na okamžik, až jí nějaký kanárek nebo zebřička přistane

na ruce nebo si zazobou z čerstvě natrhaného mlíčí.

Neúnavně pozoruje dědu a poslouchá každou jeho radu.

Jak často je potřeba krmit i jak připravit všechny specialitky v tom správném poměru.

Už teď ví, z jakého samečka a samičky bude další léto nejlepší páreček,

protože kanárek musí přeci nádherně zpívat.

Zlatej děda!

Tolik toho už holky naučil.

Tati, děkuju!

Ani Míně nesmí nic ujít.

Co kdyby to bylo k jídlu...

Děda má totiž v kapse vždycky nějakej pamlsek.

Tady už jsou jedni z našich kanárků několik dní po vylíhnutí.

A zebřičky...

Samička

Jedna z nezapomenutelných vzpomínek loňského léta.

Sameček

Mějte se moc hezky.

Lidka