Okolo Roklanského potoka

Na každodenní procházky přírodou mě to láká už hezkých pár let.

Jsem moc ráda, že velkou většinu procházek i výletů se ve čtyřech touláme spolu.

Někdy se ale zapomenu...

Jen vnímám svými smysly a zpomaluji svůj krok...

Tak jako dnes.

Holky s taťkou si užívají podle svého. Jsou už dávno kus přede mnou

a já i z dálky vidím, jak se z mého muže stává malý kluk

a ukazuje našim dětem ty nejobyčejnější hry,

které se kdysi dávno podepsaly na fantaziích všech malých kluků a holčiček z dob dávno minulých.

A naše holky se s chutí přidávají.

Když blbnou s taťkou, nikdy nezůstanou pozadu.

Každý klacík, kamínek nebo jen malá skulinka mezi stromy... 

To vše slibuje nezapomenutelnou podívanou v mnoha našich snech i vzpomínkách.

 Bylo po dešti, za celé odpoledne jsme potkali jen hrstku zvídavých turistů.

Všude ticho a klid.

Jen v dáli jsem zaslechla smích.

Věděla jsem, že na mne čekají při svých hrách.

Umocňovala jsem ten klid na své duši

a kochala jsem se pohledem na nebe po dešti...

Krásné a nezapomenutelné...

Užívejte si své dny.

L.

Píšu a naše děti nemůžou spát, pozorují hvězdy pod širým nebem.

Jsem šťastná máma!