a tuto zimu už opravdu naposledy...
Na letošní jarní prázdniny budeme hodně vzpomínat.
Letos jsme do Alp prvně vyjeli všichni čtyři i s našimi kamarády.
Bylo božsky! Slunce nám svítilo celé dny, počasí jak na objednávku.
Celá parta všech dětí nám nedopřála chvíli odpočinku
a nám dospělým nezbývalo nic jiného než
lyžovat a lyžovat až do poslední minuty.
V prvních dnech jsme pilovali styl a jízdu.
U Niki už to nebylo ani zapotřebí, lyžuje s lehkostí a elegancí.
Eliška nám vyrazila dech, sjížděla trasy bez jediného pádu, na které bych si netroufla
ani já ještě před pár lety.
Při jedné jízdě sjela skoro 2000m bez přestávky a bez pádu.
Tatínek to sice čekal..., ale já jsem si takovou skvělou jízdu s Eli nepředstavovala ani ve snu.
Musím uznat, že se ve školičce naučila lyžovat skvěle!
Všechny děti lyžovaly s ohromným nadšením.
A dávaly nám taky pěkně na frak. Výkony nás všech se srovnávaly tak rychle, že poslední dny
už mohla celá naše parta lyžovat společně.
Na začátku každé trasy se naše děti nemohly dočkat, kdy vyjedeme na trať.
První vždycky vyjížděl Adélky a Adamovo tatínek Míra a v závěsu za ním všichni
svišti a ostatní dospělí.
Pár dnů před odjezdem to u nás vypadalo, že ani neodjedeme!
Eliška měla čtyři dny před odjezdem ve školce 38,5°C.
Ze školky jsem si jí musela odnést, jak byla unavená. Spala pak celý den až do dalšího rána.
Jakýmsi zázrakem horečky u Elišky zmizely...
Pak vystřídal Eli s horečkama taťka, do druhého dne už mu taky nic nebylo...
A aby toho nebylo málo, tak do třetice začala marodit Nikča,
to už jsem ale byla značně nejistá.
A protože i paní doktorka našich holek měla právě dovolenou,
odjela jsem s Niki v pět ráno na pohotovost.
I tak pak bylo skvěle...
Také to s maroděním před dovolenou máte podobně?
Přeji vám krásný týden...
Lidka
