Dnes mi děti připomněly moje skryté touhy...
Jsou okamžiky v mém životě, které si střežím jako nejcennější diamanty...
Okamžiky, které si skládá můj život sám ve svých vzpomínkách, které jsou pro mne chlebem i solí všedních dnů.
Před pěti lety jsme si užili náš první piknik. Bylo to cestou na zámek Loučeň, slunce svítilo.
Jako by to bylo dnes,... zastavili jsme na lesní cestě několik kilometrů před zámkem, zvedli jsme telefon a objednali si v zámecké restauraci piknikový koš s obědem.
V zámeckých zahradách jsme si pod korunami stromů vychutnávali nevšední okamžiky, které byly umocněny zpěvem ptáků a harmonickou atmosférou s mými nejmilovanějšími...
Pod širým nebem nás okouzlovaly nesčetné labyrinty, které jsme procházeli s neutuchající zvědavostí.
Dnes mi holky tyto okamžiky intenzivně připomněly...
S našimi přáteli jsme strávili krásné odpoledne na terase restaurace U Majáku.
Výhled byl nádherný. Pozorovali jsme naše děti hrající si v zeleni.
Když jsem pak vnímala tu krásu, kterou svou fantazií vytvořily a sílu jejich slov při nekonečném vyprávění o vaření v lesní kuchyňce a o pikniku, který si připravily,
cítila jsem jejich štěstí a radost z těch vzdáleně obyčejných ale velkých okamžiků.
Doma jsem si díky Elišky i Aničky dětským hrám a Nikolky i Adélky představám uvědomila, že už dlouho toužím po piknikovém koši.
Jen při samotném pohledu vnímám tu pohodu jednoho krásného dne,
který ve mně navždy zůstane...
Ani jeden z těchto košů by pro mne nebyl špatným výběrem,
jen vnitřní část bych si představovala ve světlé látce, i když tmavá barva je praktičtější...
Fantazie našich slečen o lesních kuchyňkách.
Přeji krásné dny plné vzdáleně obyčejných avšak velkých okamžiků.
♥
Všem děkuji za návštěvu a za Vaše milé komentáře.
Lidka
