Korfu

- ostrov, který mám ve svém srdci už hodně let.

Vždycky jsme si s mužem říkali, že se sem musíme vrátit.

Kam se podíváte, všude je zeleno a těch překrásných zákoutí...

Fotografie, které sem dnes vkládám se mi nepovedly podle mých představ,

ale i tak tu dnes mají své místo.

Po celou dobu našeho pobytu na ostrově jsme měli 33°C, vlhkost tady neklesla pod 80%,

a to nepršelo ani jeden den.

Tak o takových podmínkách  v letních měsících si v našich krajích můžeme nechat zdát.

Jen pro srovnání - při 37°C jsem u nás zaznamenala vlhkost max. 40%.

To je i jeden z důvodů, proč mi chybí moře.

U nás v Čechách to miluju, jen v létě se tu nemůžu pořádně nadechnout.



Viditelnost nic moc, ale ani tak to nevadilo.



Korfu je nejsevernější z velkých jónských ostrovů,

a i když byste ho po obvodu projeli klidně za necelý jeden den, stále je považován za velký.

My jsme byli ubytováni na severu,

odtud jsme měli krásný výhled na jeden ze tří malých jónských ostrovů -

zde žije jen 70 místních obyvatel, neobjevíte tu vyasfaltované silnice 
a není tu ani policie.



Naše cesty jsme tentokrát směřovali do vnitrozemí.

Projíždíte tu tak úzkými uličkami, že cítíte i vůni půdy právě zalitých květin za okny.

Stálezelené porosty cypřišů a olivovníků tvoří převážnou část zdejší vegetace.
I když jsou olivovníky zelenou krásou ostrova, pro řidiče mají za deště svá úskalí - olej stéká na silnice a může nepříjemně překvapit.

Místní jsou zde ale moc milí a laskaví, pokud si budete půjčovat skútr, který je zde naprosto běžným dopravním prostředkem, určitě vás na tuto skutečnost upozorní.

My jsme si půjčovali auto, a pokud cestujete s dětmi, půjčí vám i sedačku, která je i tady samozřejmostí.



Naše cesta směřovala od Acharavi do vnitrozemí.

Tolik překrásných zákoutí už navždy zůstane jen v našich osobních hard discích.

I když bych tolik chtěla fotit, nemohla jsem, rozhodla jsem se, že sílu některých okamžiků

nemohu zkazit focením.
 A díky špatné viditelnosti mi to zase tolik nemrzelo.

Pohled z jakékoliv vyhlídky na ostrově je malým dárkem téměř pro všechny smysly...



My jsme navštívili Prinilas, Angelokastro, Lakones, avšak tím největším cílem naší výpravy

byla Paleokastritsa - právem považována ze nejkrásnější místo na ostrově...
ale to zase příště.


V Liapades jsme si odpočinuli u dobrého jídla a v oáze klidu.

Od Dassie jsme cestovali zpět přes východní pobřeží na sever.

Celou cestu jsme jeli  jen po pobřeží, vítr ve vlasech...

 a z výšky jsme pozorovali krajinu.

 Kochali jsme se...

Ipsos, Barbati, Nissaki, Kalami, Kouloura, Kassiopi, Acharavi.

A i když jsem byla v Řecku, jízdou po pobřeží jsem si připadala jako ve filmu

Pod toskánským sluncem.

Itálie je krásná, film už jsem viděla asi pětkrát, ale pro jeho romantické kouzlo

se na něj můžu dívat stále dokola.



Mějte krásný a pohodový týden.

Lidka