Mým pohledem

Krása všude kolem...

Už mnohokrát jsem se setkala se slovy,

že nejlepší věci jsou ty, které nás nic nestojí a při tom je nemusíme hledat na konci světa,

 jsou všude kolem nás.

Radost při každém našlápnutí v mechových peřinkách... 

Touha tvořit malé i velké věci třeba i pro neviditelné živočichy...

Fantazie, která nezná hranic...

i nekonečné odhodlání, které neodradí ani nejtajnější dětská přání.

 

A pak tu chvíli stojíme, do dáli hledíme a při tom tak velké věci vidíme.

Všude klid a my tu chceme stále být, v myšlenkách zajati tajnou historií stromů

a i to nové, co jen kousek opodál raší, vidíme k tomu...







Pospolitost všude kolem jen inspiruje k bytí.



Vzít si s citem jen to, co smíme míti.  



  

Ani jedno malé mláďátko nesmí bez maminky býti,

i když je rozkladač, má právo tady býti.



Být spolu, nás přece vůbec nic nestojí, pak nekonečnou láskou

světlo na cestě se propojí.



Hrát si a ptát se.

Jsi dítě, máš právo jenom smát se.

A co vidíš?

Jemnou a nevtíravou krásu, která Tvé duši navždy dodá životadárnou spásu.

 





Jaké štěstí máš, že svou fantazii posloucháš,

pak i z obyčejných klacků si nóbl housličky uděláš.

 



Letos prvně sbíráme i dutonožky, s mámou a tátou jsme z hlaviček dělávali obalované řízky. Skvělá pochoutka.

 



 

Když domov z dáli vidíme a zlatohlávka si fotíme, on cestičkou jde dál, že by se nás bál?

Kouzla jeho barev sílí...
i když jen na tak krátkou chvíli,

my vzpomenem si zas na ten krásný čas.

I když budem o kus dál, stále jsi lidská bytost...

a jen na ní samé záleží, zda svému životu uvěří.

Eliško, všechno nejlepší k svátku...


Vám všem krásné dny.

Lidka